Panelaci.cz

Na náměstí 28. října se objevila zajímavá výstava o panelových sídlištích v Hradci. Shodou okolností jsem si jí všimla zrovna 17. listopadu. Co jiného než panelák je opravdovým symbolem socialistického stavebnictví? Výstava se věnuje 4 sídlištím: Labská I, Labská II, Moravské Předměstí a Slezské Předměstí. Foto Deník.

Sídliště Labská I znám velmi důvěrně, je od nás kousek. Výstavba začala hned po válce v roce 1945. Urbanistický koncept je ještě starší, navrhl ho už Gočár. A je to vidět. Vlastně se ani nedá hovořit o sídlišti v tom smyslu, jak ho dnes vnímáme. Jedná se o velkoryse koncipované, zděné bytové domy (ty na fotce vznikly v letech 1945-47). Po převratu sice kvalita provedení klesla (menší výměry bytů, menší okna, "ošizené" fasády), ale oblast si i tak udržela vysoký standard a dnes jde o velmi žádané bydlení. Foto Deník.

O pár desítek metrů dál, v Labské II, už je to horší. Zde se začala projevovat snaha vytřískat z dané lokality maximální obytnou plochu. Výsledkem jsou 12ti patrové věžáky s totálně mrtvým veřejným prostorem okolo. Popelnice, rozpadlá lavička či ušmudlané pískoviště to fakt nezachrání. Foto Jan Rasch.

A nakonec Moravské Předměstí, moje osobní "panel story". Do ulice Karla Marxe jsme se přestěhovali v roce 1988 z Liberce. Původně jsme měli dostat byt se 4 balkóny (jako Lenka:), ale nakonec jsme zakotvili na úplném konci novodobého bulváru, ve 2+1 v posledním podlaží, kde byl balkon jen jeden (naštěstí:). O dva roky později jsme, tentokrát bez stěhování, opět změnili adresu a ocitli se na třídě Edvarda Beneše. Architektům a urbanistům se nedá upřít snaha o inovaci. Zajímavým prvkem je parter s maloobchodními prodejnami. Další věci už pokulhávaly. Podzemním garážím a podchodům jsem se zásadně vyhýbala. Lenka mi totiž nezapomněla zmínit historku o tom, jak neznámý úchyl pronásledoval jakousi nebohou dívku potemnělými prostory. Volná prostranství, dlážděná mramorem, vyplňovaly záhony se seschlými keříky. Mramor a beton se po čase začaly rozpadat. Obchody se vypráznily, protože opodál otevřeli Futurum. Auta nebylo kde parkovat. Město přistoupilo k rekonstrukci a snaží se celou lokalitu zmodernizovat a oživit, aby se v blízké budoucnosti nestala ghetem.

Nevím, jestli může být architekt spokojen, když je po 30 letech potřeba 300 milionů na to, aby se v jím navrženém prostoru dalo dalších 30 let žít. Jaká je budoucnost paneláků? Na tuto otázku nezná odpověď nikdo, ani paní architektka Eva Jiřičná.
Foto Deník.
Možná si říkáte, co má tohle všechno společné s roubenkou? Jedno překvapivé pojítko jsem přece jen našla. Je jím Ing. arch. Zdeněk Vašata, jeden z autorů návrhu Benešovy třídy, a zároveň odhadce nemovitostí, který nám permanentně podsekává hodnotu roubenky minimálně o 30%. Buď je to drsný kapitalista ve službách banky, nebo starší ročník (84let), který už dlouho nic nestavěl. Když jsem ho zahlédla na kandidátce ČSSD, něco mi napovědělo, že B je správně...
A jaký je váš panelákový příběh?